Sebeláska

Každý strmý vzestup střídá ostrý pád 

On se najde někdo , kdo tě bude mít rád

Ten koho miluješ musíš být především ty 

Sám si volíš , čí budeš líbat ruce a rty 

Vezmi si někoho , kdo bude věřit tvým snům 

A dodá krásu , všem tvým nehezkým dnům

Úsměvem ti rozjasní zamračený den 

Večer esemeskou , popřeje ti krásný sen 

Líbezně pohladí tě a přivítá snídaní do postele

Zvol si dobře kdo ti bude dělat věrného přítele

Kat a Čarodějka

 Dobrovolně se vydat katu  
 Nechat si jen tak setnout hlavu
 Nevnímám jako života ztrátu
 Smrt je dočasnou změnou stavu 
 
 Asi pro ten božský pocit
 Být zas loutkou v něčí moci
 Se kterou si můžeš hrát  
 Odevzdaně bez pomoci 
 
 Pro ty motýlky v břiše 
 Nosíval jsi luční kvítí 
 Když setkali se naše duše 
 Sešil si je zlatou nití 

  Abychom zůstali jedním 
  Spojila jsem naše srdce
  Tepem spolu v nebi sedmím
  Je nám krásně sladce 
 
  Věřím v naše shledání 
  I společné krásné chvíle
  Však únavné je čekání 
  Na den kdy to přijde

  Tuším že i ty ptáš se hvězd
  Za jak dlouho sejdeme se znovu
  Ovšem v tiché noci měsíc září
  Nezbývá než věřit Bohu

Hajzle

 Myslíš si že mě můžeš jen tak nechat jít 
 Miluji tě i přes to že žen máš plnou síť 
 Nechápu proč ve stínech skrýváš svou tvář
 I já měla kdysi nad hlavou svatozář 
 Zajímá mě kam vedou tvé krvavé kroky
 Nalézám po tobě zatím jen vystřelené broky
 Asi zaprodal si svoji duši a na čele máš rohy 
 Hledáš tu která splní všechny tvoje touhy
 Důvěra je mezi námi jako pečeť zlomená
 V klubíčku teď spím sama v noci schoulená
 Dala jsem ti opět možnost mě postřelit
 Chtěla jsem se s tebou o své srdce podělit
 Znovu se však pavoukem polapit nenechám
 I když při pohledu na tebe zčervenám 
 Už chápu že moji pozornost prostě nechceš
 Jako stará fotografie v mé ruce bledneš 
 Tak ti teda přeji ať máš se s jinou líp
 Nechám tě už na pokoji tady máš můj slib

Utrpení

 



Pekelná brána se otvírá 

Moje duše plápolá , zkomírá 

Tancuje na kraji propasti 

Jako královna pekelné oblasti 

Utrpení v plamenech nebere konce 

Začínám slyšet z kostela zvonce 

Snažím se zachránit ale , marně 

Jen já vím jak se cítí člověk na dně 

Sama si procházím touto zkušeností 

Ještě jsem se nesetkala z dobrosrdečností 

Možná jednoho dne dojdu pokoje

Ze všeho nejvíc miluju ohňostroje 

Trápí mě osamocení a strach 

Všechny moje vztahy potkal krach 

Nemám se na koho obrátit 

Nesnaž se mě jako kytaru naladit 

Nikdy nebudu hrát podle tvého scénáře 

Jsem člověk který se s ničím nepáře 

Nevím kam mě srdce zavede 

Nohy už mám extrémně bolavé 


Vzorec

Vnímej světlo ve tmě 

Bolest proměň v sílu 

Zachovej si cit a víru 

Buď sám a važ si klidu 

Poraz vlastní pýchu 

Změn svoje nastavení 

Život je jen zrdcadleni 

Neutečeš před pravdou 

Člověk má sílu záhadnou 

Slzami projdi s pokorou 

I noc má moc vnímavou

Nech odejít to co chce 

Nedrž u sebe pokrytce 

Nastav si vlastní hranice 

Všední Den

Život je identicky zamilovaný do vláhy a opojné vůně rána , vůně čerstvého chleba s máslem a marmeládou od babičky , nikdy jí není dost , stejně jako lásky v celém nostalgickém probádávání vesmíru vzpomínek , společně se silou okamžiků se kterou odsud prostě odejdem stejně jako zmíněný chléb zmizí v nás ...

Hlubiny


Noční osvětlení vítá mě v den
Potrhaná modrošeď bdít mě nutí
Jako by mě svím tajem zalknout chtěla
Temno všude je a já sama sobě svítit musím
Abych se v močálech duše své 
Nenechala zlákat bludnou září
Do oněh prokletých hlubin
Které mě nedočkavě zvou
Okusit moc nedozírnou

Spolu s monstry , bubáky a stíny
Musím se zuby nehty úmorně přít
V mlze u jezera zapomnění a nočních můr
Stojí jen pro mě nachystaný zlatý trůn
Objímat by mě chtěli , dobrými prý jsou , rádi často mají slouhy své
Občas jim ze zoufalství propadám
I když slzy bývají často korunou mou
Ovšem sílu a světlo u nich nacházím
A k noci spolu s měsícem jednou se stávám

Jako hvězda plynu oblohou


Přehled

Sebeláska

Každý strmý vzestup střídá ostrý pád  On se najde někdo , kdo tě bude mít rád Ten koho miluješ musíš být především ty  Sám si volíš , čí bud...

Smyčka