Sebeláska

Každý strmý vzestup střídá ostrý pád 

On se najde někdo , kdo tě bude mít rád

Ten koho miluješ musíš být především ty 

Sám si volíš , čí budeš líbat ruce a rty 

Vezmi si někoho , kdo bude věřit tvým snům 

A dodá krásu , všem tvým nehezkým dnům

Úsměvem ti rozjasní zamračený den 

Večer esemeskou , popřeje ti krásný sen 

Líbezně pohladí tě a přivítá snídaní do postele

Zvol si dobře kdo ti bude dělat věrného přítele

Kat a Čarodějka

 Dobrovolně se vydat katu  

 Nechat si jen tak setnout hlavu

 Nevnímám jako života ztrátu

 Smrt je dočasnou změnou stavu 

 

 Asi pro ten božský pocit

 Být zas loutkou v něčí moci

 Se kterou si můžeš hrát  

 Odevzdaně bez pomoci 

 

 Pro ty motýlky v břiše 

 Nosíval jsi luční kvítí 

 Když setkali se naše duše 

 Sešil si je zlatou nití 

  Abychom zůstali jedním 

  Spojila jsem naše srdce

  Tepem spolu v nebi sedmím

  Je nám krásně sladce 

 

  Věřím v naše shledání 

  I společné krásné chvíle

  Však únavné je čekání 

  Na den kdy to přijde

  Tuším že i ty ptáš se hvězd

  Za jak dlouho sejdeme se znovu

  Ovšem v tiché noci měsíc září

  Nezbývá než věřit Bohu

Hajzle

 Myslíš si že mě můžeš jen tak nechat jít 

 Miluji tě i přes to že žen máš plnou síť 

 Nechápu proč ve stínech skrýváš svou tvář

 I já měla kdysi nad hlavou svatozář 

 Zajímá mě kam vedou tvé krvavé kroky

 Nalézám po tobě zatím jen vystřelené broky

 Asi zaprodal si svoji duši a na čele máš rohy 

 Hledáš tu která splní všechny tvoje touhy

 Důvěra je mezi námi jako pečeť zlomená

 V klubíčku teď spím sama v noci schoulená

 Dala jsem ti opět možnost mě postřelit

 Chtěla jsem se s tebou o své srdce podělit

 Znovu se však pavoukem polapit nenechám

 I když při pohledu na tebe zčervenám 

 Už chápu že moji pozornost prostě nechceš

 Jako stará fotografie v mé ruce bledneš 

 Tak ti teda přeji ať máš se s jinou líp

 Nechám tě už na pokoji tady máš můj slib

Utrpení

 

Pekelná brána se otvírá 

Moje duše plápolá , zkomírá 

Tancuje na kraji propasti 

Jako královna pekelné oblasti 

Utrpení v plamenech nebere konce 

Začínám slyšet z kostela zvonce 

Snažím se zachránit ale , marně 

Jen já vím jak se cítí člověk na dně 

Sama si procházím touto zkušeností 

Ještě jsem se nesetkala z dobrosrdečností 

Možná jednoho dne dojdu pokoje

Ze všeho nejvíc miluju ohňostroje 

Trápí mě osamocení a strach 

Všechny moje vztahy potkal krach 

Nemám se na koho obrátit 

Nesnaž se mě jako kytaru naladit 

Nikdy nebudu hrát podle tvého scénáře 

Jsem člověk který se s ničím nepáře 

Nevím kam mě srdce zavede 

Nohy už mám extrémně bolavé 

Vzorec

Vnímej světlo ve tmě 

Bolest proměň v sílu 

Zachovej si cit a víru 

Buď sám a važ si klidu 

Poraz vlastní pýchu 

Změn svoje nastavení 

Život je jen zrdcadleni 

Neutečeš před pravdou 

Člověk má sílu záhadnou 

Slzami projdi s pokorou 

I noc má moc vnímavou

Nech odejít to co chce 

Nedrž u sebe pokrytce 

Nastav si vlastní hranice 

Všední Den

Život je identicky zamilovaný do vláhy a opojné vůně rána , vůně čerstvého chleba s máslem a marmeládou od babičky , nikdy jí není dost , stejně jako lásky v celém nostalgickém probádávání vesmíru vzpomínek , společně se silou okamžiků se kterou odsud prostě odejdem stejně jako zmíněný chléb zmizí v nás ...

Hlubiny

Noční osvětlení vítá mě v den
Potrhaná modrošeď bdít mě nutí
Jako by mě svím tajem zalknout chtěla
Temno všude je a já sama sobě svítit musím
Abych se v močálech duše své 
Nenechala zlákat bludnou září
Do oněh prokletých hlubin
Které mě nedočkavě zvou
Okusit moc nedozírnou

Spolu s monstry , bubáky a stíny
Musím se zuby nehty úmorně přít
V mlze u jezera zapomnění a nočních můr
Stojí jen pro mě nachystaný zlatý trůn
Objímat by mě chtěli , dobrými prý jsou , rádi často mají slouhy své
Občas jim ze zoufalství propadám
I když slzy bývají často korunou mou
Ovšem sílu a světlo u nich nacházím
A k noci spolu s měsícem jednou se stávám
Jako hvězda plynu oblohou