Noční osvětlení vítá mě v den
Potrhaná modrošeď bdít mě nutí
Jako by mě svím tajem zalknout chtěla
Temno všude je a já sama sobě svítit musím
Abych se v močálech duše své
Nenechala zlákat bludnou září
Do oněh prokletých hlubin
Které mě nedočkavě zvou
Okusit moc nedozírnou
Spolu s monstry , bubáky a stíny
Musím se zuby nehty úmorně přít
V mlze u jezera zapomnění a nočních můr
Stojí jen pro mě nachystaný zlatý trůn
Objímat by mě chtěli , dobrými prý jsou , rádi často mají slouhy své
Občas jim ze zoufalství propadám
I když slzy bývají často korunou mou
Ovšem sílu a světlo u nich nacházím
A k noci spolu s měsícem jednou se stávám
Jako hvězda plynu oblohou
Žádné komentáře:
Okomentovat