Obklopena nikde nekončící slanou vodou
Na vlnách živé i mrtvé čiré naděje ležím
Proudy mě unáší daleko neznámo kam
Bezcílně , bezvládně , až odevzdaně sním
Vstříc nebi vzhlédnout , nabádá mysl má
A tak zvedám pohled k modré prázdnotě
Úpěnlivě hledám smysl svojí neexistence
Bohužel úplně absolutně bezvýsledně
Zůstávám celistvě pohlcená přílivem zítřka
Ztracená

Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Přehled
Ty
Oči modré jako samo nebe máš, však i ty mé hnědé očka dobře znáš. Vlasy ti ve větru vlají svobodou, dostals mě do kolen tvojí ke mně p...
Smysl naší existence nám bývá utajen…možná kdybychom jej znali nechtělo by se nám žít…
OdpovědětVymazatNejspíše 😊 ..
VymazatPřišla mi myšlenka ... nehledej smysl neexistence, ale existuj. Zřejmě to platí i pro mě. Občas se v něčem topím i já, a moje dcera mi vždy říká "ty to dáš". :-)
OdpovědětVymazatTak tě vyvedu z omylu. Většina lidí totiž pouze existuje tak nedělej stejnou chybu a žij 😊 .
VymazatExistence viz žití, ale fakt je, že když se člověk kolem sebe rozhlídne je to asi omyl....asi jiná existence bytí. :D
OdpovědětVymazat