Ztracená


Obklopena nikde nekončící slanou vodou
Na vlnách živé i mrtvé čiré naděje ležím
Proudy mě unáší daleko neznámo kam
Bezcílně , bezvládně , až odevzdaně sním
Vstříc nebi vzhlédnout , nabádá mysl má
A tak zvedám pohled k modré prázdnotě
Úpěnlivě hledám smysl svojí neexistence
Bohužel úplně absolutně bezvýsledně
Zůstávám celistvě poh
lcená přílivem zítřka


5 komentářů:

  1. Smysl naší existence nám bývá utajen…možná kdybychom jej znali nechtělo by se nám žít…

    OdpovědětVymazat
  2. Přišla mi myšlenka ... nehledej smysl neexistence, ale existuj. Zřejmě to platí i pro mě. Občas se v něčem topím i já, a moje dcera mi vždy říká "ty to dáš". :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tě vyvedu z omylu. Většina lidí totiž pouze existuje tak nedělej stejnou chybu a žij 😊 .

      Vymazat
  3. Existence viz žití, ale fakt je, že když se člověk kolem sebe rozhlídne je to asi omyl....asi jiná existence bytí. :D

    OdpovědětVymazat

Přehled

Sebeláska

Každý strmý vzestup střídá ostrý pád  On se najde někdo , kdo tě bude mít rád Ten koho miluješ musíš být především ty  Sám si volíš , čí bud...

Smyčka