Když zima proťala mi tělo zahřál mi můj klín
Dopřál mi sílu a výdrž když mě život položil
Byla jsem bezdomovec nepochopí kdo neprožil
Tmavými ulicemi toulala se bolavá duše moje
Ať ublížíš mi jakkoliv nikdy napadnu bez boje
Nebojím se totiž že ublížíš mi víc než já
Mím domovem je nyní psychiatrická léčebna
Připadám si ale jako loutka beze jména
Často s nemocnými jednají jako s věcmi
Ani na chvilku nechceš být v mojí kůži věř mi
Ať vymlouvat jim budeš že nemají pravdu
Přikurtují tě a dají injekci prý ve tvém zájmu
Nechcou mě nechat jít zdravější a lepší cestou
Ten vztek prostě musí ven ale i žiletku mi vezmou
Chybí mi ten pocit euforie a nekonečná Svoboda
Nikomu však neručím za to že nestane se nehoda
Žádné komentáře:
Okomentovat