Sebeláska

Každý strmý vzestup střídá ostrý pád 

On se najde někdo , kdo tě bude mít rád

Ten koho miluješ musíš být především ty 

Sám si volíš , čí budeš líbat ruce a rty 

Vezmi si někoho , kdo bude věřit tvým snům 

A dodá krásu , všem tvým nehezkým dnům

Úsměvem ti rozjasní zamračený den 

Večer esemeskou , popřeje ti krásný sen 

Líbezně pohladí tě a přivítá snídaní do postele

Zvol si dobře kdo ti bude dělat věrného přítele

Kat a Čarodějka

 Dobrovolně se vydat katu  

 Nechat si jen tak setnout hlavu

 Nevnímám jako života ztrátu

 Smrt je dočasnou změnou stavu 

 

 Asi pro ten božský pocit

 Být zas loutkou v něčí moci

 Se kterou si můžeš hrát  

 Odevzdaně bez pomoci 

 

 Pro ty motýlky v břiše 

 Nosíval jsi luční kvítí 

 Když setkali se naše duše 

 Sešil si je zlatou nití 

  Abychom zůstali jedním 

  Spojila jsem naše srdce

  Tepem spolu v nebi sedmím

  Je nám krásně sladce 

 

  Věřím v naše shledání 

  I společné krásné chvíle

  Však únavné je čekání 

  Na den kdy to přijde

  Tuším že i ty ptáš se hvězd

  Za jak dlouho sejdeme se znovu

  Ovšem v tiché noci měsíc září

  Nezbývá než věřit Bohu

Hajzle

 Myslíš si že mě můžeš jen tak nechat jít 

 Miluji tě i přes to že žen máš plnou síť 

 Nechápu proč ve stínech skrýváš svou tvář

 I já měla kdysi nad hlavou svatozář 

 Zajímá mě kam vedou tvé krvavé kroky

 Nalézám po tobě zatím jen vystřelené broky

 Asi zaprodal si svoji duši a na čele máš rohy 

 Hledáš tu která splní všechny tvoje touhy

 Důvěra je mezi námi jako pečeť zlomená

 V klubíčku teď spím sama v noci schoulená

 Dala jsem ti opět možnost mě postřelit

 Chtěla jsem se s tebou o své srdce podělit

 Znovu se však pavoukem polapit nenechám

 I když při pohledu na tebe zčervenám 

 Už chápu že moji pozornost prostě nechceš

 Jako stará fotografie v mé ruce bledneš 

 Tak ti teda přeji ať máš se s jinou líp

 Nechám tě už na pokoji tady máš můj slib

Utrpení

 

Pekelná brána se otvírá 

Moje duše plápolá , zkomírá 

Tancuje na kraji propasti 

Jako královna pekelné oblasti 

Utrpení v plamenech nebere konce 

Začínám slyšet z kostela zvonce 

Snažím se zachránit ale , marně 

Jen já vím jak se cítí člověk na dně 

Sama si procházím touto zkušeností 

Ještě jsem se nesetkala z dobrosrdečností 

Možná jednoho dne dojdu pokoje

Ze všeho nejvíc miluju ohňostroje 

Trápí mě osamocení a strach 

Všechny moje vztahy potkal krach 

Nemám se na koho obrátit 

Nesnaž se mě jako kytaru naladit 

Nikdy nebudu hrát podle tvého scénáře 

Jsem člověk který se s ničím nepáře 

Nevím kam mě srdce zavede 

Nohy už mám extrémně bolavé 

Vzorec

Vnímej světlo ve tmě 

Bolest proměň v sílu 

Zachovej si cit a víru 

Buď sám a važ si klidu 

Poraz vlastní pýchu 

Změn svoje nastavení 

Život je jen zrdcadleni 

Neutečeš před pravdou 

Člověk má sílu záhadnou 

Slzami projdi s pokorou 

I noc má moc vnímavou

Nech odejít to co chce 

Nedrž u sebe pokrytce 

Nastav si vlastní hranice 

Všední Den

Život je identicky zamilovaný do vláhy a opojné vůně rána , vůně čerstvého chleba s máslem a marmeládou od babičky , nikdy jí není dost , stejně jako lásky v celém nostalgickém probádávání vesmíru vzpomínek , společně se silou okamžiků se kterou odsud prostě odejdem stejně jako zmíněný chléb zmizí v nás ...

Hlubiny

Noční osvětlení vítá mě v den
Potrhaná modrošeď bdít mě nutí
Jako by mě svím tajem zalknout chtěla
Temno všude je a já sama sobě svítit musím
Abych se v močálech duše své 
Nenechala zlákat bludnou září
Do oněh prokletých hlubin
Které mě nedočkavě zvou
Okusit moc nedozírnou

Spolu s monstry , bubáky a stíny
Musím se zuby nehty úmorně přít
V mlze u jezera zapomnění a nočních můr
Stojí jen pro mě nachystaný zlatý trůn
Objímat by mě chtěli , dobrými prý jsou , rádi často mají slouhy své
Občas jim ze zoufalství propadám
I když slzy bývají často korunou mou
Ovšem sílu a světlo u nich nacházím
A k noci spolu s měsícem jednou se stávám
Jako hvězda plynu oblohou

Ssssss

S ranním deštěm přichází pohled do tvých nekonečných očí

Svými prsty, jako kytaru mě ladíš a zaklínáš jako princeznu 

S každým dotekem bez dechu přicházím znovu k životu 

Voníš jako ten nejvoňavější květ co vybízí k přičichnutí 

S východy slunce mizíš v dálkách mě 

neznámích 

S tajemným nádechem mě nutíš chytat a hledat tě jako mlhu nad lesem 

S puklým srdcem a bolestí na hrudi opouštíš můj život , nechápu proč 

Pervitin

Byl tady pro mě jako bratr když mě chytil splín 

Když zima proťala mi tělo zahřál mi můj klín 

Dopřál mi sílu a výdrž když mě život položil 

Byla jsem bezdomovec nepochopí kdo neprožil

Tmavými ulicemi toulala se bolavá duše moje 

Ať ublížíš mi jakkoliv nikdy napadnu bez boje 

Nebojím se totiž že ublížíš mi víc než já 

Mím domovem je nyní psychiatrická léčebna 

Připadám si ale jako loutka beze jména 

Často s nemocnými jednají jako s věcmi  

Ani na chvilku nechceš být v mojí kůži věř mi 

Ať vymlouvat jim budeš že nemají pravdu 

Přikurtují tě a dají injekci prý ve tvém zájmu 

Nechcou mě nechat jít zdravější a lepší cestou 

Ten vztek prostě musí ven ale i žiletku mi vezmou 

Chybí mi ten pocit euforie a nekonečná svoboda 

Nikomu však neručím za to že nestane se nehoda 

Zakázaný Ovoce

Panáky lítaj co minuta 

Já zas ležím o něj ovinuta 

Letíme spolu do pekla 

Svou duši jsem zas vyslekla 

Jako jeho košili 

Žehlím rány na duši 

Pilulka extáze se rozplívá 

Už zas mě po nocích líbává

Haš si spolu dáme 

Chcem aby se čas zastavil , stárnem

Nakonec trochu perníku 

Opět jsou vajgly v kelímku 

A trochu toho zapomnění 

Slzy nemám za potřebí 

Poslední cigareta hoří 

Tak je to v pořádku 

Zdi se boří 

Budu už jenom kvést 

Na střelnici přebiju 

A půjdu se převléct 

Zase na mě svůdně hledí 

Svůj doutník degustuje  

I když ze zdí ruiny zbyli 

Znovu mě již nedobude

Ztracená

Obklopena nikde nekončící slanou vodou
Na vlnách živé i mrtvé čiré naděje ležím
Proudy mě unáší daleko neznámo kam
Bezcílně , bezvládně , až odevzdaně sním
Vstříc nebi vzhlédnout , nabádá mysl má
A tak zvedám pohled k modré prázdnotě
Úpěnlivě hledám smysl svojí neexistence
Bohužel úplně absolutně bezvýsledně
Zůstávám celistvě pohlcená přílivem zítřka

Lásko

Hledám tě a ty tady nejsi 

Nevím kde tě najít , kde jsi 

V koutech noci hledám tě 

Proč ale stále neznám tě 

Kudy chodím prázdnota mě zžírá 

Moje vlastní temnota mě týrá 

Mé srdce krvácí prokleté zradou 

I paprsky slunce mi můj stín kradou 

Zcela nechráněná bloudím světem 

Nebudu ti mazat pusu medem 

Nečekej že se před tebou skloním 

Štěstí je to za čím se honím 

Neřekneš mi ani jak se jmenuješ 

Pro jiné tu jsi , pro mě neexistuješ 

Láska

Často uplakané oči nejvíce milující bývají . 

Přeji hodně štěstí těm co své city skrývají 

Za každou válkou v povzdálí se láska ukrývá 

Je krásné hledět na to jak muž ženu dobývá 

Pro lásku prý nestojí za to hory přenášet 

Stejně se ti dva nakonec budou nesnášet 

Mít na amora alergii je spáchaný krvavý zločin 

Když se dva velmi milují je to krásný počin 

Šípy lásky bývají často předmětem zájmu 

A já si na lásku prostě někoho pronajmu 

Nevím komu anděl lásky zamotá srdce příště  

Někdy ta nesprávná osoba vysává tě jako klíště

S tou správnou osobou lítáš na křídlech lásky 

A s nostalgií vzpomínáš když máš pod očima vrásky 

Teplo

A tak se nikdy nekončící tma proměnila ve světlo , stejně tak jako se satan opět stal andělem který podá srdce těm zapovězeným protože jím sám je , klidně by uhořel na slunci , vzdal se života a uschl , kdyby měsíc požádaly aby zanikl ...